Španělé si v parlamentních volbách nadělili vskutku zapeklitý vánoční dárek…

Na první pohled je to radost. Pravicová Lidová strana obhájila ve včerejších volbách do španělského parlamentu vítězství. Po tak těžkém volebním období plném politických reforem a velkých výdajových škrtů, věc nevídaná!

Předseda Lidovců Mariano Rajoy dobře věděl, co dělá. Jeho léčebný postup v podobě rozsáhlých reforem začal zabírat. Španělsko se z ekonomické krize poměrně úspěšně vymanilo. A rozhodně to není jen zásluhou „příznivých větrů vanoucích z Německa a dalších evropských zemí“, jak prohlásil Pedro Sánchez, lídr druhé nejsilnější španělské politické formace – Španělské socialistické dělnické strany (PSOE). Tato volební satisfakce pro dosud vládnoucí Lidovce má ale velký háček. Strana v dolní komoře španělského parlamentu ztratila absolutní většinu, se kterou se jí v předchozím volebním období pohodlně vládlo. Mohla tak bez problémů prosazovat reformní kroky a nemusela podstupovat složitá vysilující jednání o politické podpoře. Ztráta 3 miliónů voličských hlasů pro tradiční španělskou pravicovou stranu a 1,5 miliónu hlasů, které po přechozích parlamentních volbách v roce 2011 patřily španělským socialistům, je ukázkou ztráty důvěry Španělů v tradiční politické strany. Země se tedy vydala ve šlépějích mnoha dalších evropských států, kde tato ztráta voličské důvěry vynesla na politické výsluní radikální protestní politická uskupení (ve Španělsku levicové hnutí PODEMOS, které se ve včerejších volbách umístilo na 3. místě) či populistické středové formace budující si svůj politický program na kritice tradičních politických stran (ve Španělsku je to nyní čtvrté nejsilnější politické uskupení Ciudadanos – Občané).

Španělé tuto proměnu politického systému vnímají veskrze pozitivně. Éru bipartismu (střídání dvou nejsilnějších (tradičních) politických stran u moci) hází bezstarostně za hlavu. Nynější na můj vkus velmi nepříjemný politický pat, kdy se obě nová politická uskupení stala důležitým jazýčkem na vahách, je ve Španělsku hodnocen zejména jako vítězství demokracie a konsensu. Stejně tak by se ale dalo poznamenat, že je to vítězství politické nestability a neakceschonosti, se kterou má naše Česká republika nemalé zkušenosti. Domnívám se, že Španělsko tuto politickou nestabilitu ve své situaci nemůže potřebovat. Místo aby Mariano Rajoy pokračoval v aplikaci léčebné kůry a pokusil se ozdravit trh práce a snížit obrovskou nezaměstnanost stále přesahující 20 procent, bude nyní těžce hledat politickou podporu pro ustavení své vlády. Středové uskupení Ciudadanos Alberta Rivery již deklarovalo, že vznik pravicové vlády podpoří. Lidovcům ale stále ještě budou chybět mandáty k tomu, aby dosáhli akceschopné většiny 176 křesel. A ty jen těžko najdou u regionalistických většinou levicových politických uskupení, která se do dolní komory Španělského parlamentu rovněž dostala. Tyto nacionalistické strany Rajoyův nekompromisní přístup k autonomismu a separatistickým snahám jen tak „nezkousnou“.

Nabízí se zde ještě dvě možnosti, jak z té politické „šlamastyky“ ven. Pohodlné by bylo po vzoru Německa či Rakouska vytvořit velkou koalici obou tradičních stran. Mezi programem Lidovců i Socialistů je ovšem nepřekonatelná propast, a to zejména v rovině ekonomické. Myšlenka velké koalice se zajídá jak oběma politickým stranám, tak i voličům.

A poslední – nejreálnější – řešení je vytvoření levicové koalice Španělské socialistické dělnické strany, hnutí PODEMOS, Sjednocené levice (transformovaná komunistická strana) a regionálních levicových politických subjektů. Tato uskupení by ve španělské dolní komoře dosáhla na pohodlnou většinu mandátů. Někdo může říci: „Ideální řešení, ať žije demokracie!“ Já říkám: „Proboha, co jste si to k těm Vánocům nadělili, vážení voliči?! To neznamená, že když my Češi rádi děláme kroky zpět (stačí kouknout na naši „reformu“ penzijního systému a zdravotnictví), že je budete dělat taky…! Sotva jste se vymanili z toho nejhoršího, hned taková levicová pecka křehké ekonomice mezi oči... Vy jste nesledovali to rodeo v Řecku? Nebo Vás snad Pablo Iglesias v čele španělské obdoby strany Syriza uhranul? Ach jo, zhmotní-li se tato poslední alternativa, bude mi z toho velmi smutno…!“