O politické korupci, hře na Ježíška a jiném marasmu

Na úvod bych použila jedno pořekadlo: Jací jsme, takové máme politiky. A mnohým z nás, kteří na politickou reprezentaci u jednoho vychlazeného točeného plamenně nadávají s pusou plnou obvinění (velmi často oprávněných), jací jsou to zloději a korupčníci, je jen a pouze líto, že nejsou na jejich místě a nemůžou si taky něco nakrást.

Je mi smutno, když se pozastavím nad tím, jak vlastně funguje dnešní politika. Politici se před volbami ohání vznešenými hesly: Zatočíme s korupcí!, Důstojné životní podmínky pro všechny! Nebo: Prostě to tu dáme do pořádku! Kecy, kecy, kecy!!! Jen se předhání v tom, kdo z nich bude více populistický. Politická korupce tu kvete znamenitě, a to zejména v levé a středové části politického spektra. Uplatit důchodce, to není žádná velká fuška. Stačí zrušit poplatky u lékaře, aby si tam zase mohli dojít poklábosit se sestřičkou, nebo poplatky za pobyt v nemocnici. Nemocnice se tak od 1. ledna 2015 opět stávají nejlevnějším hotelem, za což našim pánům politikům budou vděční nejen důchodci, ale také jejich rodinní příslušníci, jež se o své nemohoucí rodiče nebudou muset starat, ani péči o ně financovat… (My pracující, kteří nemáme čas tyto služby využívat, protože na ten přepych musíme vydělávat, jsme vděční již méně.)  Koupit si hlas úředníka, což je také silná voličská skupina, rovněž není problém. Kdo by si nezvolil politickou reprezentaci, která slibuje navýšení platových tarifů. Dokonce by si takový státní zaměstnanec mohl říci, jací jsou ti politici ohleduplní pašáci, že tak učinili ještě před Vánoci, aby bylo na dárečky. Koaliční strany si ostatně svůj největší dáreček rozbalily již v říjnu, po komunálních volbách.

A dárečků na rozdávání je dost a dost. Zdroje totiž jsou, stačí je jen uvolnit… Pouze na děti z dětských domovů, které kvůli špatné legislativní úpravě začínají dospělý život v exekuci, se jaksi nedostává. Jsou nezajímavou voličskou skupinou, která nikoho nezajímá. Že mají na krku tisícové nebo dokonce desetitisícové dluhy, jež napáchali jejich biologičtí rodiče tím, že za ně v jejich útlém dětství nezaplatili poplatek za svoz komunálního odpadu? Bohužel, svět je někdy krutý a nespravedlivý… Povzdechne si možná někdo z toho našeho elitního výběru. Na víc se ale nevzmůžou. Problém je odsunut, jelikož se musí řešit daleko důležitější zákony, jako třeba ten ústavní týkající se klouzavých mandátů. To aby se pan ministr financí ve sněmovně nemusel zbytečně zahazovat a touhle podřadnou činností mohl pověřit svého méně zaměstnaného loajálního kolegu.

Zadlužené děti z dětských domovů na svůj dáreček v podobě úpravy legislativního paskvilu a odpuštění dluhu za nezaplacené poplatky, o kterých se mnohdy dozví až od samotného exekutora, stále čekají. Čekají již pěknou řádku let. Až jim exekutor zabaví například sirotčí důchod nebo pro ně nemalou finanční částku z první vlastnoručně vydělané mzdy, nezbyde jim nic jiného než se s povděkem natáhnout po předvolební babišovské koblížce…